Matějova Kanada

Kanada se jevila jako nejlepší volba. Do Británie se mi moc nechtělo, protože by to vlastně nebylo až zas takkulturně rozdílné od zbytku Evropy. Chtěl jsem se podívat do Ameriky, ale USA je zase dost „šílená“
země. Kanada byla takový hezký kompromis, mimo to mě dost zajímala příroda, medvědi apod.

 

Kanaďani jsou strašně milí lidé. Pokaždé když někam přijdu pozdraví a zeptají se, jak se mám. A to neplatí jen o lidech, které znám. Několikrát jsem se takhle dostal do konverzace úplně s neznámými lidmi na ulici.
Mimo to taky za všechno hodně děkují a omlouvají se za úplné maličkosti. Jinak se životní styl podle mě dost liší v zájmech. Zatímco v Česku máme spoustu míst, kam se dá po škole/práci zajít (divadla, kina,
restaurace, kavárny, …), tady většinou jdou buď někam za sportem, anebo zůstanou doma a sledují televizi. Případně pokud se potkávají se svými přáteli a u nich doma udělají jakousi „party“.

 

Škola začíná v 8:15 a jelikož bydlím v docházkové vzdálenosti, můžu si trochu přispat. Ráno si udělám snídani a případně něco k obědu. Naštěstí moje škola nabízí spoustu různého jídla k prodeji, takže pokud to nestihnu, nevadí. Ve škole mám pak dvě vyučovací hodiny (každá má 80 minut), pak 40 minut pauzu na oběd a další dvě hodiny. Po škole se buď účastním nějakých kroužků ve škole, anebo s kamarády vyrazím třeba sportovat, či do kina na film. Večer udělám úkoly, pokud nějaké jsou a jdu spát.

 

Ano, chodím na 2 kroužky, oba jsou v rámci školy. Přidal jsem se do školního sboru a do drumline. V rámci drumline se vydám v červnu i do USA. Oba kroužky jsou po škole a jsou zadarmo.
Mimo to jsem si domluvil, že chodím dvakrát týdně do hudební učebny trénovat na bicí, abych nevyšel ze cviku. Pokud mám volné odpoledne, Abbotsford nabízí spoustu míst pro sport, nebo se jdu projít po okolí.

 

Ačkoliv jsem od přírody trochu na jazyky dřevo, musím říct, že určitě nějaký pokrok v jazyce pozoruji. Naprosté většině věcí rozumím, jediný problém je můj přednes. To se ještě dost zadrhávám, ale začínají mě napadat další a další slova, rozšiřuji si aktivní slovní zásobu. A většinou když něco nevím gramaticky, tak se prostě zeptám.

 

Rodina je úžasná. Bydlím tu s dalším výměnným studentem z Německa. Nechávají nám velkou volnost v tom, co chceme dělat. Stačí, když jim napíšeme, kam jdeme a kdy budeme zpátky. Vaří velmi dobře a
kdybychom i tak měli hlad, máme přístup do kuchyně, kde si můžeme cokoliv vzít. Jsou velmi milí a o víkendech nás občas berou na výlety. Berou nás opravdu jako svoje vlastní děti.

Spolužáci ve škole se liší na každém předmětu. Obecně jsou tam fakt super lidi, občas se tam najde někdo, kdo mi není tolik sympatický, ale takové bych našel všude. Hodně se zajímají odkud jsem a jelikož jsem v celé škole jediný Čech, jejich zájem neubývá. Jsou také velmi nápomocní. Učitelé jsou naprosto skvělí, jsem tu málo přes měsíc a už jsem si k nim vytvořil osobní vztah. Znají mě jménem, občas si popovídáme a podobně. Jsou velmi nadšení do výuky a se vším rádi pomůžou.

 

Nejvíc se mi stýská asi po českém jídle :D. Přece jenom českou kuchyni mám fakt rád a zde je to jídlo dost odlišné. Například pečivo tu existuje v podstatě jen ve formě toastového chleba. Poté mi dost chybí evropská architektura – zděné domy tu skoro nejsou. No a samozřejmě mi hodně chybí rodina, známí, kamarádi, přítelkyně. Internet a telefony to ale hodně usnadňují.

 

Zatím jsem bohužel ještě neměl prostor poznat tolik Kanadské přírody. Ale i ve městě jí je dost, a tak na každé světové straně jsou na obzoru vidět velké zasněžené hory. Nedávno jsem se vydal s kamarády do
Vancouveru a ten vřele doporučuji k návštěvě. Velmi klidné a příjemné město.

 

Začátkem příštího měsíce pojedu s drumline do amerického Seattlu, kde se účastnímě soutěže. Začíná tu teď velice pěkné počasí, a tak můžu prozkoumávat okolí. Mám v plánu se znovu vydat do Vancouveru prohlídnout si zbytek města, který jsem ještě neprošel. A když se budu nudit, stačí napsat kamarádům, a jelikož bydlíme od sebe jen pár ulic, můžeme spolu hned něco vymyslet.