Svůj podnikatelský sen jsem si splnil v Kandě
Na naší práci nás nejvíce bavíte vy a vaše inspirativní příběhy. Je krásné se o vás zpětně dozvídat z novin a televize, jaký v zahraničí sklízíte úspěch. Pomáhat vám ve vaší cestě za úspěchem nepřestaneme a posílat talenty do ciziny bude jedno z našich poslání.
Jedním z takových talentů je Libor Volf (27), mladý nadaný fotbalista, kterého láska k fotbalu přivedla na skvělý nápad založit ve Vancouveru fotbalovou školu. Libor pochází z vesničky u Olomouce a fotbal byl jeho vášní už od malička.
Víme, že prosadit se v zahraničí není lehké. Jaká byla tvá cesta k úspěchu?
S láskou k fotbalu jsem se vlastně narodil a ta mě provází celým mým životem. Ostatní kamarádi chodili na diskotéky a já radši kopal do míče. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se někdy stal fotbalovým trenérem. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu mít vlastní akademii ve Vancouveru, asi bych se mu vysmál. Kamarádi a známí si mě dobírali, že jedu učit fotbal do hokejové země. Teď ovšem vím, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí.
Jak se změnil tvůj život po založení Akademie ve Vancouveru?
Díky fotbalu mohu cestovat, poznávat nové lidi, a živit se tím, co mě nejvíc baví. O víkendu a odpoledne jsem velice zaneprázdněný tréninky, ale přes den mám prostor soustředit se na svůj osobní růst, učit se nové jazyky, a nadále zlepšovat své znalosti a dovednosti ve fotbale. Neustále se díky této práci posouvám dále, můj život se lepší, jelikož investuji svůj volný čas do své budoucnosti. Díky fotbalu a tréninku jsem se dostal do komunity lidí, kteří mě zahrnuli do své rodiny. Mým cílem je nebýt jen obyčejný trenér, ale vždy ze sebe dát něco navíc. S radostí se účastním narozeninových oslav dětí, které trénuju, s jejich rodinami pořádáme společné grilování a vytváříme přátelskou komunitu lidí.
Čím se odlišuješ od ostatních trenérů, jakou metodu tréninku praktikuješ?
Moje akademie má tři důležitá hesla, já je nazývám S-F-S: Skills-Fun-Speed. Na nich mám postavenou svou filozofii, která se ostatně prolíná i do osobního života. Když člověk dělá něco, co ho baví, opakuje to denně a je schopen to převést do rychlosti, tak je to dobrý základ pro úspěch. Každou sobotu jezdím kluky sledovat v zápasech, a když mě vidí za plotem, uvědomí si, že to, co trénujeme, chci vidět i během jejich zápasu. Chci, aby je míč bavil, a pořád zkoušeli něco nového. Chci, aby byli sebevědomí a kreativní.
Dělá mi radost, když přijdou na trénink s úsměvem na tváři, a snaží se mi předvést, co se naučili na tréninku, nebo někde na plácku za domem. Tréninky nesmí být stereotypní, musí tam být spousta her, neboť děti jsou od přírody soutěživé. Samotná hra na konci tréninku nekončí výhercem a poraženým. Prostě jen tým s menším počtem vstřelených branek zazpívá písničku.
Záleží mi na tom, aby děti měly fotbal rády, aby se v něm poznaly, nabyly sebevědomí, naučily se píli, snaživosti, ctižádosti, a sociálního cítění ve skupině. Proto pro mě fotbalová škola není pouze o fotbale. Chci od dětí, aby se vyjádřily. Chci, aby holky i kluci byli sví, aby ukázali, co v nich je, v jakékoli podobě. Tím se naučí vážit si sami sebe, své spoluhráče i tým. Respekt je proto nesmírně důležitý na obou stranách.
Jaký je rozdíl ve fotbalovém tréninku dětí v Evropě a Kanadě?
V Kanadě dělají děti více sportů najednou. Přebíhají z hokejového tréninku na fotbalový, po fotbalové sezóně zase přechází na baseball. Ve výsledku jsou schopny ovládat více sportů, ale jen na průměrné úrovni. Co se fotbalového tréninku týče, tady vidím problém v tom, že děti trénují rodiče.
Kde vidíš svou Akademii za 5 let?
Můj plán je vybudovat fotbalovou akademii, do které bych mohl zvát evropské trenéry a patřičně je zaplatit. Chci, aby nás všechny fotbal bavil: děti, mě i rodiče. Do budoucna počítám s tím, že budu vozit děti do Evropy na týdenní stáže do tamních fotbalových klubů. Dále je mým přáním tvořit týmy, se kterými se chci účastnit různých turnajů, jak v Evropě, Kanadě, tak v USA. Ačkoliv vím, že je to běh na dlouhou trať, do 5ti let se ve Volf Soccer Academy bude týdně připravovat více než 250 dětí za dozoru profesionálních trenérů. Už jsem tomuto cíli blíž, než jsem byl včera.
Podnikl jsi i fotbalovou cestu do Afriky, jaké to bylo?
K Africe jsem se vlastně dostal úplně náhodou, přes kontakt ve Vancouveru a přes Facebook mi přišla zpráva z Ugandy. Šlo o podporu rozvoje dovedností dětí v Ugandě. Cílem bylo uspořádat fotbalový turnaj mezi dětmi z celé Ugandy, na který bylo potřeba vybrat peníze na organizaci, stravu a ubytování. Připadlo mi to jako zajímavý projekt, a tak jsem se na něm začal podílet.
V Ugandě jsem strávil 6 dní a jsem nesmírně vděčný za tuto zkušenost. Samotný turnaj mě zaujal natolik, že chystáme na příští rok další, tentokrát chceme sponzorovat 500 dětí. Fascinuje mě, že tam děti hrají fotbal celé dny, vyrůstají v nádherné přírodě, často hrají i bez bot, bez jídla, a přesto trénují tvrdě, bez pláče. Jsou skromné a vděčné za každé onošené kopačky či fotbalový míč. V Africe je potenciál do budoucna, v rámci charitativního projektu bychom tam chtěli postavit hřiště s umělým trávníkem, posílat tam kvalitní trenéry a pomoct nadaným dětem do fotbalových klubů v Evropě. V tomto projektu nejde jen o peníze, ale hlavně o vybudování fotbalové komunity. Propojení mezi Kanadou, Afrikou a taky Evropou. Do Ugandy se na návštěvu chystají i rodiny s dětmi z Vancouveru, aby svým dětem ukázaly, že ne všechny děti mají takové štěstí vyrůstat v blahobytu. Rodiče kanadských dětí si uvědomují, že výlet za fotbalem v Africe ukáže jejich dětem jiný svět.
A co bys chtěl dodat na závěr?
Nedokážu si teď představit, že bych dělal jinou práci, protože právě tato mě naplňuje a dělá šťastným. Tento pocit bych přál každému z vás. Jde jen o to odhodlat se a jít si za svým snem.
Fotbalové aktivity Liborovi akademie Volf Soccer Academy můžete sledovat na této Facebookové stránce.
Tímto bychom chtěli moc poděkovat Liborovi za inspirativní slova a přejeme hodně štěstí v jeho Akademii i osobním životě.
Více informací o možnostech práce a studia v Kanadě naleznete zde.